» Témata » Závislosti

Je okamžité štěstí bezpečné?

"Když propaguješ okamžitou blaženost - není tam riziko propadnutí drogám? Nebo zničujícím závislostem? Vždyť přeci mnoho návykových věcí přináší chvilkovou pohodu, za cenu pozdějšího propadu do mizérie a abstinenční nepohody - ze kterých se člověk opět a opět dočasně vysvobodí novým užitím návykové látky nebo návykové činnosti... jenže potom opět a opět znovu propadne do následného útlumu a křeče... čímž vzniká destruktivní »začarovaný kruh« - nebo se pletu?"

"Nepleteš. Závislosti a destruktivní návyky existují - a vytvářejí trochu občasné iluze štěstí... za cenu pravidelně opakovaného vleklého a skutečného neštěstí. Přičemž v průběhu hodin, dnů, týdnů a let cítíš uspokojení při závislosti velmi málo - a navíc je to jenom přechodná iluze pohody a úlevy... a naopak toho neštěstí je tam v průběhu hodin, dnů, týdnů a let velmi mnoho - a je to skutečné zoufalství, tlak a nepohoda."

Závislým se můžeš stát na téměř jakékoliv činnosti - na téměř jakémkoliv požitku. Ale zároveň můžeš mnoho požitků a činností svobodně zakoušet a užívat si je, aniž by to byla škodlivá závislost.

Dokonce i u věcí, které se za rizikové nepovažují, vzniká u mnoho lidí chorobný zlozvyk - například upjatá závislost na horlivém pomáhání druhým. A naopak mnohým věcem, které se za velmi rizikové považují, se lze při troše umění oddávat svobodně, tvořivě a blahodárně - například občasnému prohlížení erotických materiálů.

Stačí u čehokoliv rozlišovat mezi závislým svírajícím užíváním, či užíváním volným prospěšným - mezi konstruktivním, či destruktivním trávením času tou kterou činností."

"Chceš mi tedy říci... že to, co provozuji pouze občas - je v pořádku? A naopak to, co provozuji často - je nebezpečné?"

"To Ti rozhodně říci nechci. Kde je hranice mezi občas a často? Taková hranice neexistuje... a bylo by frustrující pokoušet se u nějaké činnosti sledovat, rozhodovat a hlídat - jestli ji opakuješ zřídka, anebo jestli se jí věnuješ až příliš.

Navíc - i věci, ke kterým se dostaneš jednou za dlouhý čas, mohou a nemusí představovat sžíravý zlozvyk... a naopak - věci, které provozuješ většinu svého běžného dne, mohou a nemusí být láskyplným naplněním."

"Jak mám ale potom rozlišovat mezi vyčerpávající závislostí - a tvořivou seberealizací?" 

"Nemusíš vůbec sledovat, jakým činnostem se věnuješ více než jiným. Stačí, když si uvědomíš - co Tě právě teď (ne včera nebo zítra, ale právě teď) k tomu kterému požitku vede.

O nemocný oslabující stereotyp se jedná - když jsi k něčemu popoháněn pocitem nespokojenosti.

Pokud jsi však k něčemu v přítomné chvíli naopak přiváděn pocitem spokojenosti - potom se jedná o zdravou a přirozenou potřebu, vášeň a radost."

"To mi prosím rozveď."

"Dám Ti příklad s pitím kávy.

Člověk může mít nyní dobrou a klidnou náladu... a v té příjemné náladě si vzpomene na kávu... a řekne si, že si tu svou už tak pohodovou chvíli pitím onoho černého nápoje obohatí... a kávu si skutečně dopřeje - a to je potom láska ke kávě a naplňující štěstí.

Nebo může člověk naopak mít zrovna teď docela přepjatou psychiku a tělo... může být rozladěn... a ten pocit rozhození jej nabádá, ať si dá kávu, že jinak se mu neuleví. A v takové chvíli člověk sahá po kávě ve lživé představě, že mu ona tekutina pomůže dostat se ven z mizérie... jenže opak je pravdou - v tomto případě se jedná o falešnou závislost uzamykající lidskou bytost do bludného kruhu.

Jinými slovy - pokud je někdo lapen omylem svého stereotypu... potom se cítí nešťastně... a od různých činností očekává, že jej šťastným mohou učinit pouze ony činnosti teprve po jejich dokončení - jenže to nefunguje. A naopak - pokud někdo touží po svobodném životě bez závislostí... potom je třeba, aby byl v přítomnosti jednoduše šťastný už z té podstaty, že žije... aby pro své štěstí nic konat nemusel... a aby se pouštěl právě do takových činností, které jen doplňují to vědomí, že své štěstí už stejně tak, či tak má. :-)"

"A lidem, kteří si všimli, že jsou napjatí a vystresovaní... a že očekávají, že je nějaká věc spasí - bys doporučil co? Co mohou změnit nebo dělat - aby byli nejprve šťastní už jen z té podstaty, že jsou... a že jsou, jací jsou? Aby byli nejprve jednoduše šťastní a až potom se svobodně věnovali tomu, co tuto přirozenou blaženost pouze vyjadřuje?"

"Takovým lidem bych doporučil, aby si na webu www.jsmelide.cz přečetli Tvou knihu Žít."

"Počkej, tohle tady vypadá jako vcelku nemístná skrytá reklama a zaháčkovávání lidí, nemyslíš?"

"Nemyslím.

Já Tvé knize věřím. Věřím jí pravděpodobně víc, než jí nyní věříš Ty. A proč bych si tady teď »třepil hubu« - když jsi v knize Žít docela dost věcí nastínil dost jasně na to, aby z toho mnoho lidí leccos pochopilo? A když se tedy můžeme opřít o to, co už je dávno sepsáno?

A zaháčkovávání to není, protože ta kniha není napsána se záměrem kohokoliv manipulovat nebo vodit za nos. Ale to ať klidně každý posoudí sám."

"Dobrá tedy, uvidíme..."

"Měl bych tu ještě jednu související otázku od kamaráda: »Odkrývá alkohol, co je schováno uvnitř? - něco jako charakter? - nebo jsou to nevyřešená trápení a nahromaděná energie? Někdo se po pivu směje a všechny přijímá s láskou, druhý by se hned rval...«"

"Podobně jako i jiné drogy, alkohol má tu zvláštní vlastnost - že dokáže skrze člověka jednat. Jako by měl sám alkohol svou vlastní osobnost a svou vlastní vůli... a jako by si alkohol dokázal člověka »půjčit« (alkohol si půjčí lidské tělo, emoce, myšlenky, vzpomínky, ...) - aby se skrze takto zapůjčenou lidskou bytost projevoval. To, co se ale po požití alkoholu projeví, nevypovídá ani tak moc o povaze »zapůjčeného« člověka, jako to spíš vypovídá hodně o povaze alkoholu samotného.

Pozřeš-li malé množství alkoholu, potom jako byste rázem byli přítomni dva - první, kdo je přítomen, jsi Ty jako lidská osoba, která má své představy, své záměry a nějak jedná... - druhý, kdo je přítomen, je alkohol, který má také své představy, své záměry a nějak jedná...

Někdy je fajn to zkusit... mít v sobě dvě různě jednající síly, které se skrze Tebe projevují - je zajímavý prožitek... a může to přinést určité dojemné chvíle... je-li to provozováno vyrovnaně.

Ovšem pokud to přeženeš a dostaneš do sebe této drogy příliš - potom Tě alkohol zcela ovládne... a už skrze Tebe jedná jenom vůle alkoholu. Ale jak jsem již řekl výše - Tvé chování potom nevypovídá ani tak mnoho o Tobě, jako spíš vypovídá dost o povaze drogy samotné (dalo by se až říci o osobnosti drogy samotné).

Dám Ti přirovnání - představ si, že by sis u místního zlodějského gangu objednal vykradení svého vlastního domu. Přišel bys za místním lupičským bossem a řekl bys mu: »Příští týden jedu na dovolenou... a potřebuju, abyste mi v ten čas vyloupili barák.« A boss by odvětil: »Dobrá tedy, mi už to nějak zařídíme.« Potom se vydáš na cesty... a v době, kdy jsi byl pryč - byl Tvůj dům opravdu vykraden. Přičemž ten zločin mohl být proveden různými způsoby - Kriminálníci mohli násilím vypáčit Tvé zadní dveře... Nebo rozbít okýnko u záchodu a lézt dovnitř tamtudy... Mohli také šikovně použít »planžetu« a jednoduše odemknout fabku hlavních vchodových dveří jakoby nic, i když nevlastní originální klíč. Mohli dům »vybílit« uprostřed noci... nebo se za bílého dne drze tvářit jako stěhováci. ... Takže Tvůj dům mohl být vykraden mnoha způsoby... co je ale důležité, způsob loupeže neříká ani tak moc o tom - jaký Tvůj dům je... a způsob loupeže neříká ani nic moc o Tobě. Způsob provedení loupeže mnohem víc vypovídá o povaze místního zlodějského gangu, který to provedl. Dá se podle toho usuzovat - jak moc »profesionální a zkušený« gang to je... jak moc má pod palcem policii a soudy... jakými prostředky disponuje... jestli to pro něj byla prioritní práce nebo »bokovka«... a podobně. ... ... Zrovna tak, pokud je někdo po pivu veselý či upovídaný... někdo je smutný či zamlklý... a někdo agresivní - ukazuje to jenom, kudy se do člověka alkohol "vloupává"... takže to nehovoří moc o člověku samotném... jako spíš to hovoří o povaze a »prostředcích« alkoholu jako takového. ... Když se ale vrátím k příkladu s vykradením domu na objednávku... velmi zajímavá je otázka - proč by si vloupačku objednal přímo majitel nemovitosti?

Není proto ani tak důležité, jak se člověk chová, když je opilý... podstatné jsou spíš důvody - proč se daný člověk rozhodl opít právě dnes... nebo důvody - proč to někteří lidé s konzumací této drogy přehání pravidelně.

Pokud člověk vypije této drogy nadměrné množství... obvykle tak činí, protože ve své situaci nedokáže nebo nechce projevovat svou osobní vůli - a tak je pro něj opilost jakousi falešnou záchranou - neboť se propůjčí k tomu, aby se skrze něj projevovala vůle alkoholu... a aby tedy osobní vůle tohoto člověka »dostala přestávku«.

Když se například pravidelně opíjí parta mladých lidí... může to znamenat - že těmto lidem přátelské vztahy ve skupině nevyhovují... vztahy mohou být například příliš povrchní nebo předstírané - mladý člověk by to nejraději prohloubil nebo změnil... nebo si našel jiné známosti... ale neví jak. A tak se s partou v podstatě nudí... a raději, než aby zas a znova vymýšlel, jak se má chovat, když tráví čas s ostatními členy skupiny - raději se opije, aby jeho osobní chování za něj »vymyslel alkohol«.

Podobné je to s lidmi, kteří jsou součástí náboženské nebo totalitní komunity... se kterou se bytostně nedokáží ztotožnit - a tak raději propůjčují sebe alkoholu, než aby zkoušeli skrze svoji střízlivou vůli komunitu měnit a riskovali vyloučení nebo potrestání.

Alkoholismu někdy propadají workoholici, kteří navenek působí úspěšně - ale které jejich takzvaný prací vykoupený úspěch nenaplňuje... kteří by nejraději nalezli jiný život, než se úmorně hnát za penězi, dovolenou a majetkem - ale neví, jak na to. A tak, aby nemuseli svou vůli konfrontovat s tím, že neví - jak uskutečnit volnost a naplnění... raději propůjčují svou unavenou vůli alkoholu.

Obdobný model žije člověk, který pracovním nasazením uniká před svou soukromou depresí... a který potom v době volna raději chlastá (nebo užívá jiné drogy, třeba i pervitin)... a nechá skrze sebe jednat alkohol (nebo jinou drogu)... než aby se musel učit - jak svobodně naložit se svou vůlí ve chvílích odpočinku, kdy nepracuje.

Dále můžeš potkat lidi, kteří si nedokázali odpustit svá bývalá partnerství - a kteří se tedy pro neodpuštěnou minulost trápí a bolí je to... a kteří nešikovně svou vůlí ryjou zas a znova do svých vlastních starých ran... a svou bolest tím násobí... Tito lidé potom raději - než aby opakovaně zakoušeli svůj vlastní sebetrapičský přístup - propůjčí své tělo i duši alkoholu, aby nezažívali sebe, ale aby zažívali alkohol... ať už s nimi alkohol dělá cokoliv.

"No ale dále můj kamarád uvažoval mimo jiné takto: »Alkohol či drogy - oddalují mě od středu nebo mě naopak ke středu přibližují blíže... když odstraní myšlenky a problémy vnějšího světa?«

Takže když použiju tuto kamarádovu otázku o »odstranění myšlenek« - je teoreticky možné, aby nám ve chvílích trápení alkohol pomohl tím, že to trápení na nějaký čas »odstraní«? A nám se vyprázdní hlava... mohli bychom tedy nějak konstruktivně na opilost navázat?"

"Podívej... na opilost lze konstruktivně navázat zhruba tak, jako jde konstruktivně navázat téměř na cokoliv - odpustit si. Odpustit si, že jsem měl potřebu se opít... a jít se věnovat čemukoliv dalšímu.

To ale není pravděpodobně to, na co se ptáš.

Pokud Tě zajímá, jak prožitek »odstraněného trápení« z opilosti integrovat do dalších střízlivých chvil - potom Tě asi zklamu, protože to je téměř neproveditelné.

Když vyjdeme z předchozích pasáží hovoru se mnou, potom můžeme konstatovat, že během opilosti nejedná za sebe člověk samotný... nýbrž za člověka jedná alkohol jako takový.

Takže když člověk během opilosti (nebo pod vlivem jiných drog) něco zažije - nezpůsobil si to tento člověk sám... nýbrž za onoho lidského jedince to zrealizoval úplně »někdo jiný«. Nezrealizovala to vůle a zkušenost člověka, nýbrž to zrealizovala vůle drogy.

A v tom je ten problém. Je to podobné tomu, jako když máš porouchaný motor u auta a dáš to vozidlo do autoservisu, aby Ti ho opravili. Potom za několik dní dostaneš automobil zpátky vyspravený a v pořádku... ale to Ti nijak nepomůže v tom, kdyby sis to vozidlo potřeboval někdy jindy opravit vlastnoručně a sám, protože odložení automobilu do autoservisu Ti nepřineslo žádnou praktickou osobní zkušenost s opravováním rozbitých motorů. (Ledaže bys před tím v tom autoservisu byl osobně přítomen a »koukal jsi automechanikovi pod ruce«... a ledaže by ten automechanik byl sdílný... a líčil by Ti u práce - co, jak a proč zrovna dělá... neboli by se dělil o své know how. Jenže zrovna opilost ani účinky jiných drog vůči člověku sdílné nejsou. Sice něco zažiješ, ale ty zážitky pro Tebe zprostředkovaly ony drogy, které Ti nerady »vysvětlují«, jak toho prožitku bylo dosaženo... takže Tě nechávají na holičkách... a když si potom chceš něčím podobným projít o své vlastní vůli za střízliva - začínáš prakticky s nulovou osobní zkušeností od začátku... a musíš si na to postupně přijít pěkně sám... jako bys to nikdy předtím ani nezažil.)

V tomto ohledu je tedy opilost ztráta času - to, čím si lidský jedinec během ní prošel - jakoby vlastně ani nezažil... a těžko to potom za střízliva použít... protože to během účinkování drogy nevycházelo z jeho vůle... a neukládalo se to do přímé lidské zkušenosti... nýbrž to vycházelo z vůle drogy - a ukládalo se to do celosvětového souboru zkušenosti oné drogy. (Člověk se během opilosti neučí zacházet sám se sebou... Naopak - to alkohol se učí zacházet s člověkem... a tak člověk není po vystřízlivění zkušenější v tom, jak se chovat... naopak - čím více lidí se opíjí, tím zkušenější je vůle alkoholu v tom, jak lze opilého lidského jedince »používat«.)

Opilost tedy neobohacuje člověka. Opilost obohacuje drogu. A zároveň alkohol tak trochu lidskou bytost okrádá. Nicméně to by si měl člověk po vystřízlivění prominout - aby mohl tvořivě navázat na rozvíjení svých vlastních záměrů."

Sdílejte nebo si vytiskněte: