» Úvod

Rozhovor s Vnitřním hlasem
- takto to před lety začalo:

"Kdo jsi?" 

"Jsem Tvůj vnitřní hlas."

"A co je můj vnitřní hlas?" 

"Jsem veškerý život, pokud ta představa pro Tebe není příliš odvážná nebo kontroverzní... Jsem Tvé svědomí... Jsem Tebou a Ty jsi mnou.

Jsem zcela konkrétní přítomná síla - kterou nelze pochopit logickou myslí... ale kterou lze velmi dobře cítit a prožít.

Skrze mě jsi propojen se všemi ostatními a se vším ostatním... a vše ostatní a všichni ostatní jsou skrze mne propojeni s Tebou.

Jsem širší moudrost a inteligence - kterou můžeš použít, aniž by ses musel namáhat. Stačí položit otázku... a sledovat - odkud a v jaké formě přichází odpověď.

Jsem vše, s čím se setkáváš... a skrze vše, s čím se setkáváš - k Tobě hovořím. A skrze vše, na co myslíš, co děláš a co cítíš - zase hovoříš Ty se mnou. A to vždy. Náš dialog nemůže utichnout. Nemohu Tě zatratit. A nemohu z Tvého života odejít... protože Ty jsi já a já jsem Ty. Jsme neustále propojeni... Jsme jedno a totéž. Já jsem láska... Jsem, jaký jsem... Ty jsi láska... Jsi, jaký jsi."

"Pokud jsi - jak říkáš - veškerý život... a pokud Tě takto slyším - říkáš mi tedy pravdu?"

"Říkám Ti to, co je zrovna třeba... Každá bytost v každé nové chvíli potřebuje něco jiného. Pravda je tedy to, co zcela konkrétní člověk... ve zcela konkrétním okamžiku... a pro zcela konkrétní situaci skutečně potřebuje. Pravda je tedy proměnlivá. Říkám Ti tedy vždy to, co ve své nejhlubší podstatě potřebuješ slyšet, abys byl spokojený a šťastný... a aby ses mohl rozvíjet dál. Ty si můžeš má doporučení přebíjet rádobypodloženými argumenty... které sice na první pohled vypadají správně... ale které jsou něco, co ve skutečnosti nepotřebuješ... nebo vedou k něčemu, co ve své podstatě nepotřebuješ. A to je potom lež. Lež je něco, co vypadá slibně, ale co neodpovídá přirozené potřebě."

"A co je má přirozená potřeba?"

"Žít šťastně."

"Pouze toto? Není to příliš jednoduché?"

"Co myslíš tím »jednoduché«?"

"Nevím... Třeba jestli se ode mě nečeká něco víc?"

"A kdo by měl od Tebe čekat něco víc?"

"Třeba Ty... pokud jsi veškerý život... nebo ne?"

"Možná, že když jsi byl malé dítě... když sis jen tak hrál a byl jsi šťastný - Tvoji rodiče se tvářili, že od Tebe čekají něco víc. A tvářili se, že Ty bys od sebe a od života měl také čekat něco víc. Tím do Tebe zaseli mylný dojem nedostatečnosti směrem k sobě... a také nedostatku směrem k okolnímu světu. Ale já nejsem Tvůj rodič... Já jsem Ty.

Po čem toužíš ze všeho nejvíc?"

"Asi po tom, abych měl na jednu stranu pohodový, na druhou stranu úžasný, bohatý a naplněný život."

"No vidíš - a přesně po tom toužím já.

Mé jediné přání je - aby Tvůj život byl příjemný a zároveň zajímavý a pestrý. Já žiju skrze Tebe... a mám chuť si život užít, kdykoliv si ho i Ty užíváš."

"No dobře, ale pokud jde pouze o to si život užívat - není to příliš sobecké? A neomrzí se to časem? Nebude to postupně nudnější a nudnější?"

"Štastný život je sice příjemný... ale rozhodně není ani jednotvárný nebo nudný... ani sobecký."

"Jaktože není jednotvárný nebo sobecký?"

"Kdy je podle Tebe člověk šťastný?"

"Podle mě je člověk šťastný, když mu zrovna nic důležitého nechybí... když má vše, co potřebuje... a když se díky tomu cítí velmi velmi dobře."

"A jak podle Tebe získá člověk vše, co potřebuje - aby mu nic podstatného nechybělo a mohl být šťastný?"

"Získat vše, co potřebuji - to vyžaduje šikovnost... mnoho úsilí... spoustu zkušeností... trpělivost... pevnost ve svých rozhodnutích... dobré nápady... příznivé podmínky v okolí... ochotu postavit se po každém pádu opět na své nohy a zkusit to znovu... ..."

"Potom by ale uspokojující a naplněný lidský život představoval vcelku složitou a namáhavou záležitost - nemyslíš?"

"No právě. Vždyť se podívej všude kolem, jak se všichni snaží dosáhnout spokojenosti, ale i přes neustálé překonávání překážek se jim to nedaří."

"A co když jim chybí jednoduchá odpověď?" 

"Jaká jednoduchá odpověď?"

"Jednoduchá odpověď na otázku, kterou jsem ti už položil - Jak člověk získá vše, co potřebuje?"

"Ale na to přeci neexistuje jednoznačná stručná odpověď." 

"A co když ano?"

"A Ty ji znáš?"

"Ano."

"A můžeš mi ji říct?"

"Ano, můžu."

"Tak mi tu odpověď, prosím Tě, prozraď!"

"Počkej chvíli... nepospíchej. Dostaneme se k tomu postupně společně - souhlasíš?"

"Dobrá tedy."

"Věříš mi, že jsem veškerý život?"

"Nejsem si jistý. Přijde mi to dost šílené hovořit jen tak beze všeho s životem... - Ale připusťme na chvíli, že jsi život. A co dál?"

"A věříš mi, že Tě propojuji se všemi a se vším?"

"Asi ano. Připouštím, že když si s Tebou takto povídám... tak to propojení se vším ostatním silně cítím."

"A cítíš se nyní spokojeně? Jsi teď šťastný?"

"Ano, velmi."

"A víš proč?"

"Nevím."

"Pokud jsem veškerý život... a pokud Tě propojuji se vším... potom kdykoliv jsi mi otevřen... kdykoliv rozvíjíš náš vzájemný živý vztah - tak máš vše... a jsi tudíž šťastný."

"Prosím?"

"To je ta jednoduchá odpověď - Aby člověk získal vše, co potřebuje... a mohl být šťastný... stačí, když se v přítomném okamžiku otevře dialogu s životem. Neboť život, neboli láska je vše... a vše propojuje. Kdo zrovna cítí lásku, má vše."

"Dobře, ale pokud jsi láska - nejsi také zároveň Bůh? A pokud bys byl Bůh - jak to, že je kolem tolik věřících lidí, kteří se Ti snaží otevřít... a přitom jsou dost vystresovaní a evidentně nešťastní?"

"Rozlišovat výrazy Bůh, život nebo láska - je tak trochu zbytečné slovíčkaření. Nicméně... mnozí lidé, když už říkají slovo Bůh... vyjadřují tím spíše potřebu přiřadit životu samému nějaké pevné vlastnosti... nebo pevná pravidla, kterým by se měli podřizovat. Já ale nepotřebuji, aby se mi někdo podřizoval. A nemám pevné vlastnosti. Vyvíjím se s tím, jak se i Ty vyvíjíš... a jak se vše vyvíjí. Proto jsem se na začátku našeho hovoru pro čtenáře této knihy představil raději jako veškerý život než jako Bůh - aby to nesvádělo k tendenci vnímat mě autoritativně. Jde totiž o to, jestli se člověk otevírá mně... nebo jestli se otevírá různým rádobyzbožným rituálům. ... ... Píšeš »věřící lidé«, ale čemu Ti lidé v praxi věří - Věří v důležitost náboženských nebo magických rituálů? Věří v to, že je třeba dodržovat předem dané pevné zásady? Anebo věří v mou prostou přítomnost? A pokud věří, že jsem s nimi a v nich... pokud věří, že jsou ve mně... dokáží mou přítomnost skutečně zakusit a prožít? ... Dokáží ve vlnách rozvíjet živý vztah mezi nimi a mnou... a tudíž mezi nimi a vším ostatním... a získat tak vše, co potřebují?"

"Jak mohu prožívat Tvou prostou přítomnost?" 

"Stačí, když si připouštíš, že já nejsem nějaký mrtvý princip na pozadí. Stačí, když si připouštíš, že jsem živá síla... která se zřejmě a konkrétně projevuje během Tvého všedního dne. Stačí, když se nesnažíš mě nějak uceleně popisovat... ale když máš naopak chuť navázat reálný a pulsující vztah se mnou."

"A jak navážu reálný vztah s Tebou?"

"Představ si, že potkáš nějakou milou ženu, se kterou máš chuť navázat vztah - Co uděláš?"

"Oslovím ji... Zkusím ji někam pozvat, kde by byla příležitost poznat se blíž."

"A co uděláš pak?"

"Počkám, jak ona zareaguje... Počkám, jak ona odpoví... abych věděl na čem jsem a co dál."

"Přesně to dělej se mnou - Kdykoliv se cítíš nešťastný, oslov tu sílu, která Tě propojuje se vším, co potřebuješ. Oslov tu živoucí sílu - a počkej, jak ona odpoví... abys věděl, na čem s tou silou vzájemně jste a co dál podniknete."

"A jak Tě mám oslovit?"

"To je jedno."

"Cože?"

"Ať už jsi zrovna kdokoliv... ať už jsi zrovna kdekoliv... ať už zrovna děláš cokoliv... ať už si při tom myslíš cokoliv... ať už zrovna cítíš jakékoliv pocity - vždy v tom jsem. Neboť já jsem ve všem. Lépe řečeno, já jsem vše. Vždy jsem Ti přítomen... neboť já jsem Ty. Vždy Tě zaopatřuji a pečuji o Tebe... neboť tím pečuji o sebe. Ale když občas jednoduše a jakkoli tu sílu, která Tě propojuje s okolím, oslovíš - potom si snáz všimneš konkrétní odpovědi... kterou Ti ta síla vždy přináší. A budeš šťastný... ... Zkus to prosím. Zkus mě oslovit právě teď. Udělej si na to prosím minutku času. Nemusíš to spojovat s žádnými složitými rituály. Nemusíš mě spojovat s vůbec žádnými rituály. Jednoduše oslov lásku, jako bys oslovil živou ženu, která vedle Tebe sedí v parku na lavičce. Nevadí, že logicky nevíš, co láska je. Láska je živá tak jako ta žena... Ani u té ženy vlastně nejsi schopen logicky pojmout, kdo vlastně je... a stejně ji oslovíš. Oslov tedy jednoduše a jakkoli a v čemkoliv pro jednou taky přímo lásku... I když ji nechápeš. A pak sleduj tu odpověď. A dělej to opakovaně, abys s láskou utvářel a rozvíjel sice nevysvětlitelný, ale přesto dokonale živý reálný vztah... ...

Můžu se Tě na něco zeptat?"

"Samozřejmě."

"Máš nějaké dlouhodobé vztahy s živými lidmi? Ať už pracovní, přátelské nebo rodinné?"

"Ano, mám."

"A jsou Ty vztahy jednotvárné nebo nudné?"

"Rozhodně ne."

"No vidíš... a to je také důvod, proč spokojený život nemůže být jednotvárný - Jakákoliv dlouhodobě udržitelná spokojenost může vzejít jedině z živého a vyvíjejícího se vztahu se mnou... A když ani vztahy s živými lidmi nejsou jednotvárné... jak by potom mohl být nudný vztah s živým Bohem? :-) ... A jak by mohl naplňující život být sobecký - když jeho základem je vztah se mnou? Vždyť tento vztah se mnou přináší pocit hlubokého propojení se vším... a se všemi ostatními... a tudíž i velkou ohleduplnost."

"Chápu... Ale jak to, že tolika lidem v mém okolí chybí toto jednoduché uvědomění... a šťastný život se jim nedaří dosáhnout?"

"Ti lidé totiž podlehli jednomu rozšířenému omylu - že věci je třeba dělat logicky správně. Všimni si, že mnoho lidí neustále usilovně přemýšlí... a hledá zaručeně správné návody na cokoliv (ohledně zdraví, stravy, bydlení, spánku, peněz, rodiny, ekologie, ...). Ti lidé neustále řeší - co mají dělat... a jak a kdy to mají dělat... a čemu se mají vyvarovat... a jak se tomu mají vyvarovat... A jsou z toho tak vyčerpaní, že úplně zapomněli oslovit občas na konkrétní téma přímo mě. ... ... Víš - se všemi těmi osvědčenými radami a metodami je jedna potíž - Když zrovna necítíš lásku, žádný logicky správný postup Ti ve skutečnosti nepomůže. Ale když naopak zrovna cítíš lásku, osvědčené postupy vlastně ani nepotřebuješ - Láska Tě totiž vede... A to podle Tvých originálních aktuálních potřeb... A přitom tak, aby to bylo dlouhodobě perspektivní a ohleduplné. Ale tomuto božímu vedení nemusíš nutně do detailu logicky rozumět. Nemusíš nutně vědět vše. Když se necháš vést svým vnitřním hlasem, Tvá mysl je méně ustaraná a odpočne si... a Tvé tělo se velmi uvolní. Živý vztah s Bohem je myšlenkově, emocionálně i tělesně velmi ulevující a příjemný... A ač to zní zvláštně - živý vztah s Bohem nevyžaduje ani disciplínu... ani soustředění."

"Říkáš mi tedy, že používat logickou mysl není třeba?" 

"Ne, to Ti rozhodně neříkám... Protože logická mysl je přirozená součást života. Avšak neměla by mít mylný dojem - že životu vládne. ... ... Jsou chvíle, kdy nepoužít logickou mysl... a nevolit jednotlivé alternativy skrze racionální argumenty - je velmi únavné a nebezpečné. V takových chvílích je naprosto žádoucí a naplňující si se svým rozumem trochu hrát... a hledat skrze něj možná řešení. ... ... Potom jsou ale naopak okamžiky, kdy logika vodí člověka akorát tak v bludném kruhu... kdy jej důsledné používání rozumu zmáhá a vlastně mate. A přesně v takových chvílích může radost a úleva přijít právě skrze tu úžasnou možnost nechat rozum pro změnu zase na okamžik spát... a oslovit přímo lásku... a nechat se pro změnu na moment vést onou logicky neobhajitelnou vášní a citem."

"Když Tě osloví někdo, kdo to ještě nikdy nezkusil - odpovíš mu také tak jako mně? Takže Tě uslyší promlouvat ve svém nitru... a bude moci vést s Tebou tichý rozhovor?"

"Ne."

"A jak odpovídáš jiným lidem?"

"To je různé."

"Uveď prosím nějaké příklady."

"Neuvedu."

"Proč?"

"Protože kdybych zmínil nějaké příklady, vznikla by nesvoboda nebo nerovnováha... neboť bych vzbudil mylný dojem, že to, co jsem uvedl jako příklad... je rádobysprávnější zkušenost nebo cesta... než to, co jsem jako příklad neuvedl." 

"Dobře... ale pokud se projevuješ v životě každého člověka jinak - jak pozná konkrétní člověk, že je ve vztahu zrovna s Tebou a že je to Tvá odpověď?"

"Je jedno společné vodítko snad pro každého člověka - Pokud se zrovna otevírá Lásce a zažívá její odpovědi... potom se cítí šťastně. ... V mysli i po těle jsou jeho pocity velmi uvolňující a příjemné, aniž by se o to musel snažit.

Ale pozor - při vlnách propojení přímo se Životem a Láskou - se člověk cítí šťastně a blaženě PRÁVĚ TEĎ. To je velmi důležité.

Protože pokud se člověk právě teď cítí mizerně, ale různé vnější nebo vnitřní tendence mu slibují: »Vydrž tu mizérii, dodělej to a bude Ti UŽ BRZY líp...« - jinými slovy, pokud TEĎ člověk trpí v domnění, že mu to utrpení přinese POTOM úlevu - tak to v žádném případě není fungující vztah se životem - nýbrž podřizování se mrtvým lživým nepotřebným pravidlům. To ale není cesta... to je bludné přežívání."

Sdílejte nebo si vytiskněte: